Deratizace

V nebi prolezlém termity
s bohem co solil rány
do žil jsem prášil pervitin
a z hladu zvracel vrány

V noci jsem chlastal s andělem
pak k ránu můry topil
a srdce pálil likérem
člověka mocným zvolil

Pak zemí trhla hrůza
ne svět - to motýl byl
dál hnije moje můza
tak smutek vpadl v týl

Hračky

Brilianty na gobelínech
se budou tiše blýskat
v tvých očích
prahnoucích po .... barevných hračkách
sedících tiše v koutě
a usmívajících se
na tu malou, rozkošnou
holčičku
v
růžových šatičkách
jež před spaním
– tak mateřsky -
pohladí je přes plyšová záda
a ustrašeně popřeje:
"Dobrou noc" ...
snad ráno budou se smát
opět z police...

10:30

Na zrcadlo napíšu Ti vzkaz
zubní pastou
jež
skví se v reklamách.
Re a klamů
a podobných iluzí
bude ten vzkaz pln.

V tom Ty
mezi řádky otiskneš svá
mírně nakyslá malinová ústa ...
s ostružím
a připíšeš čas nádechu
10:30 SEČ

Infinitus

Vždy chtěl jsem víc
a jako bohém plul jsem světem
Však přiznat Vám
že byl jsem nic
a tvář měl sinou kalem hvězd
jež nespatřím...
Já chtěl jsem být
vždy víc než Vy
však vzdal jsem...
vždyť
krásou se to neztratí – vinou neoplatí

...odletím...

Ve výkopu od dějin
dopisy dětí odměním
a pak krásku oblepím
-
-
barevným pepřem

Taky sebe ocením
projížďkou na oblázku
kde v trávě tajně zabalím se
do lodyhy nebo klásku
pestíku, růže s trny
a smutné oči zavřu
-
-
okvětím

Zdrceně z srdce strhnu masku
z tváře výraz zbrocen trny
tajně obejmu svou lásku...
-
-
-
... odletím ...

...Yprès...

Po cestách tiše ztrácím vlákna rudá
nemá cenu řvát... tak pláču...
a ve shnilých zubech marně drtím dural
ne... fakt nesmím řvát... tak pláču
Hej Vy! Proč halí mne dým barvy zubů mrtvé matky?
Proč cítím jen chlór a ne dívčí klín,
proč (?!) dusím se vlastními zvratky...

Po cestách tiše zvracel vlákna rudá
nechtěl strachy řvát... tak plakal
Proč byla jsi k němu má matko tak krutá,
když v krvi své smířeně na zemi zvadal...

...v očích s pachutí Yperitu...

1918

Tiše se skrývám s mapkou do dějin
kde zlodějím... spíš kradu
Ďábel nosí pradu
ja však boty bez podpatků
a bundu za bonny
(tu jsem koupil ještě za komárů)
Svět mi dvakrát nevoní
ale říkám si: nenaděláš nic
tak se s tím smiř
kouř vtáhni do plic
kde vykoupeš ho v dehtu
a proženeš zkornatělejma tepnama
který ti jednou zazvoní hranu
o zkamenělý játra
a prostřílený srdce
z roku 1918

Věk

Svítivým tempem po zemi s ryskou
v stínu se poblíž co k tichu tma nocí
po oknech dutých kreslí stopu slizkou
plíží se – - – Blíž!! – - Já křičím bezmocí...

A vím, že zpět v dveřích s kamenným zámkem pomalu stárné mé plápolající srdce choré dětstvím...

Vzdávám se

Perutí se zříct
a plynout do tvý duše
harmonogram číst
a překreslit tvář od retuše
na milionech míst
ať už na růžových deskách
od zapínátek košilí
či na kostkových freskách
od kyslíku opilých
Pak ukradnu si nazpět křídla co jsem si nechal vzít a přes zavřené okno vyletím na svět...
kde bez tebe musím snít.

Boj

S umíněností malého dítěte
jsem dlouho utíkal před hrůzami světa
před právem veta, toho podivného Boha
je tedy nějaké právo na tomto světě?
Nevím, a proto raději se chystám k odvetě.
Chystám se porazit chlad v poušti,
zničit ten systém co tmu v noci spouští,
obrátit mlýny proti větru,
donutit stíny točit se tváří k světlu,
vranám dodat barvu bílou,
a žulu lámat křehkou slídou.
Že boj můj bude marný vím,
však o vítězství stále sním.