Na prašné cestě v křeči se zmítá
vítr jej sune po dlažbě v písku
o hrudi vřelé po nocích snívá
po nocích kdy na nebi srp stříbrného disku
magicky svítí na kaňce tuše
krystalky stříbra denního snění
přátelé jeho rozpumpují duše
a dají ti pocit za veškeré jmění
V tu chvíli srdce v prachu
jako perlorodka uroní svoji poslední slzu...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat