Čtyři bílé stvůry
obmykají moji okovanou duši
jen malý proužek světla
proudí černo černou tuší
temní hadi se spletenými těly
brání mi ve výhledu
na všudypřítomné světy
stvůry mlčí a pláčou...
pláčou sraženými kapkami vlhkosti
a já tiše hniji
v cele plné marnosti
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat